Fauna

Pro výskyt živočichů v Beskydech má velký význam návaznost horstev Beskyd na západoslovenská pohoří, a skutečnost , že to je téměř souvisle zalesněný horský celek s celou škálou vegetačních stupňů a lesních typů. Vedle bohaté fauny bezobratlých (která je atraktivní především pro odborníky) je neméně zajímavá fauna obratlovců.

Bezobratlí

Charakter fauny bezobratlých je podmíněn mnoha faktory. Kromě toho, že Moravskoslezské Beskydy jako součást karpatské soustavy leží na hranici s Českým masivem, je důležitá také skutečnost, že Beskydy představují téměř souvisle zalesněný horský celek s celou škálou vegetačních stupňů a lesních typů. Fauna je nejenom výsledkem dlouhodobého vývoje, ale i změn přírodního prostředí, které ve značné míře způsobil svou činností člověk. Negativní změny se projevují zejména v okyselení půdy a poškození vrcholových lesních porostů, a to zejména původních jedlobučin a zakrslých smrčin, zachovalých dnes už jenom 
v torzech.

Fauna bezobratlých Moravskoslezských Beskyd byla poměrně dobře prozkoumána v padesátých letech minulého století, 
kdy se negativní civilizační vliv ještě výrazně neprojevoval. Právě v původních porostech vysokohorských poloh byla zaznamenána celá řada glaciálních reliktů a endemitů. K endemitům patří poddruhy a druhy, jejichž původ a areál rozšíření leží v Karpatech, glaciální relikty představují zejména druhy boreomontánní a boreoalpinní. Tyto druhy jsou vázané zejména na svrchní vrstvu půdy. Další významné biotopy představují horské potoky a prameniště případně rašeliniště, v Beskydech však většinou malé rozlohy. I když v současnosti chybí dostatek srovnávacích studií, dnes jsou druhová společenství již značně ochuzena.

Kritický ústup mnoha pozoruhodných druhů nastal zejména u malakofauny, která je indikačnmě velmi důležitá. Většinou se udržely populace nenáročných horských plžů, jako např. Discus ruderatus, Semilimax kotulae, Eucobresia nivalis případně 
i typická modranka karpatská (Bielzia coerulans). Relativně hojná je i praménka Bythinella austriaca. Na Čertově Mlýně  přežívá závornatka Vestia ranojevici moravica, která má na této lokalitě nejvýchodnější hranici rozšíření, v rezervacích na Lysé hoře se díky původním dřevinám zachovalo význačné i když ustupující společenstvo dendrofilních vřetenatek Cochlodina orthostoma 
a Bulgarica cana.

Hodně montánních karpatských druhů či poddruhů dosud  žije  ve společenství skupin, které reagují méně citlivě na změny prostředí, zejména sekáčů, pavouků a brouků. Ze sekáčů jsou typickými druhy jehličnatých lesů vyšších poloh Platybunus bucephalus a Nemastoma lugubre, které můžeme nejčastěji zastihnout pod kameny, v trouchnivých pařezech, případně pod kůrou stromů. Pozoruhodný sekáč Ischyropsalis manicuta žije v zastíněných roklích zachovalých horských lesů. V horských lesích žijí pavouci pokoutník horský a zemní (Coelotes terrestris a Coelotes artropos).

Typickými obyvateli svrchní vrstvy půdy jsou také střevlíci. Charakteristickými druhy středvlíků vyšších poloh Beskyd jsou střevlík hladký (Carabus glabratus), z menších tečkokřídleců pak Pterostichus rufitaris a Pterostichus unctulatus. K druhům karpatského oblouku patří Carabus obsoletus, Carabus irregulatus montandoni či malí střevlíčci Trechus pilisensis pilsensis a T. latus. 
Tito střevlíčci jsou častí zejména v blízkosti četných beskydských mokřadů a pramenišť, podobně jako další hygrofilní silně ohrožený druh střevlík Carabus variolosus. Na kamenitých a balvanitých březích potoků je v Beskydech nejhojnější cirkumboreální střevlíček Nebria rufescens. Vzácným studenomilným vysokohorským druhem v kamenitých sutích Beskyd je střevlíkovitý brouk Pterostichus negligens.

Z mrchožroutů žije v horách na březích vod glaciální relikt Pterolomma foerstroemi, nejhojnějším druhem čeledi je však hrobařík malý Nicrophorus vespilloides. Tento druh však nepatří k těm, které by preferovaly pouze vysoké polohy Beskyd, podobně jako velmi charakteristický chrobák lesní Geotrupes strecorosus, který se živí exkrementy a hnijícími houbami.

Podél čistých beskydských podhorských potoků dosud žije strumičník zlatooký Osmylus fulvicephalus, který dnes patří k mizejícím druhům. Čistou vodu vyžadují také larvy ohrožené číhalky Atherix marginata, podobně jako ploštice hlouběnka skrytá (Aphelocheorus aestivali), nalezená v říčce Černá. V peřejnatých úsecích potoků žijí larvy proudomilek rodu Liponeura cinerascens a L. cordata. Na hlinitých okrajích prosvětlených lesních cest není zřídkavý svižník lesomil (Cicindela sylvicola).

Prosychající vrcholové smrčiny se stávají vhodným útočištěm pro donedávna vzácného tesaříka Acanthocinus griseus. 
Smrky, zejména jejich horní partie, vyhledává také bezkřídlá kobylka Barbitites constristus. V rozpadajících se jedlích jedlobukových  pralesních rezervací se dosud běžně vyvíjí roháček mandelinkový (Ceruchus chrysomelinus. Pod kameny a trsy trav podél potoků žije malý horský kovařík Hypnoidus riparius, na horských a podhorských pasekách jiné druhy kovaříků – kovařík zelený 
a horský (Ctenicera viridis a C. cuprea).

Tyto biotopy vyhledávají z motýlů zejména horští okáči – okáč černohnědý (Erebia ligea) a o. rudopásý (Erebia euryale)
vlhčí louky spíše v podhůří Beskyd upřednostňují ohniváček celíkový (Lycaena virgaurea) a vzácněji ohniváček modrolemý (Lycaena hippothoe) a vřetenuška mokřadní (Tzygaena trifolii). V případě přítomnosti živných rostlin jsou na mokřadních loukách typičtí lišaj vrbkový (Deilephila elpenor) a přástevník mátový (Spilosoma lubricipeda). Batolce duhového (Apatura iris) lze v současnosti v Moravskoslezských Beskydech spatřit již jen velmi sporadicky – většinou na lesních cestách. Teplomilné druhy nemají v CHKO Beskydy dostatek vhodných biotopů, většina teplomilných druhů byla zaznamenána ze Vsetínských vrchů z okolí Huslenek, kde se nachází jalovcové stráně s jižní expozicí, využívané většinou pro pastvu. Nejvíce prozkoumaná je pastvina v údolí Losové, kde žije např. zelenáček Adscita notata, zaznamenaný donedávna jen z jižní Moravy a středních Čech a jedna z našich nejvzácnějších vřetenušek Zygaena brizae. Žije zde i cvrček polní (Gryllus campestris) a na většině území vyhynulý kriticky ohrožený  modrásek černoskvrný (Maculinea arion), z ploštic výrazně teplomilná zaoblenka černá (Coptosoma scutellatum), která na severní Moravě nebyla mimo toto území zatím zaznamenána.

Obratlovci

Druhovou rozmanitost obratlovců a početnost ovlivňuje odedávna zejména činnost člověka – lov, hospodaření v krajině, rušení v důsledku nadměrného rekreačního využívání hor atd. Mnozí živočichové se s tlakem civilizace nedokázaly vyrovnat (tetřev hlušec, kočka divoká), některé vyhubené druhy se však v poslední době do Beskyd vrací (krkavec velký, rys ostrovid, medvěd hnědý, vlk).

K nejohroženějším obratlovcům patří vodní živočichové, protože jejich životní prostředí bylo člověkem nejvíce pozměněno a poškozeno. Úpravou vodních toků na území Beskyd vymizela 
z potoků mihule potoční. V současné době se na území Beskyd vyskytuje 35 druhů ryb, typickými druhy jsou pstruh potoční, vranka pruhoploutvá a lipan podhorní. Na vodní prostředí jsou vázáni 
i další živočichové, například skorec vodní nebo vzácnější ledňáček říční. U řek a potoků lze vzácně nalézt pobytové znaky vydry říční, jejíž populace navazuje na slovenskou a polskou. 

Pro obojživelníky se staly útočištěm i uměle vytvořené nádrže se stojatou vodou, většinou jsou to menší rybníčky, tůňky a mělčiny. Významným druhem je pro Beskydy čolek karpatský a nejčastějším je čolek horský. Nejobvyklejší žábou je skokan hnědý; na celém území Beskyd se také vyskytuje kuňka žlutobřichá, ropucha obecná, 
ropucha zelená. 

Plazy lze spatřit v lese, na louce i u vody. K běžným druhům patří užovka obojková, ještěrka živorodá a slepýš křehký, méně častá je zmije. Pro zachování životaschopných populací plazů je podstatná ochrana jejich přirozených biotopů, jako jsou slunné stráně s roztroušenými keři.

Třída ptáků je zastoupena velmi početně. Důležitou skupinou z hlediska ochrany přírody jsou dravci. Z ohrožených druhů hnízdí 
v Beskydech včelojed lesní a ostříž lesní, objevuje se také jestřáb lesní a krahujec obecný. Jedním z nejvzácnějších ptáků beskydských hor je tetřev hlušec. V dřívějších dobách patřily Beskydy k oblastem, kde se tetřev vyskytoval celkem hojně, dnes je zde díky způsobu lesního hospodářství jen několik kusů.

Ze vzácných druhů sov se ve starých porostech vyskytují sýc rousný a kulíšek nejmenší, raritou je výskyt puštíka bělavého. Ve starých pralesovitých porostech jsou vhodné podmínky pro vzácné druhy šplhavců – jako je datel černý, vzácnější datlík tříprstý nebo strakapoud bělohřbetý. 
Z druhově bohaté skupiny pěvců v Beskydech hnízdí méně běžný lejsek malý, linduška horská, králíček ohnivý  aj.

Z drobných savců můžeme zahlédnout veverku obecnou a plcha velkého, žije zde i vzácná myšivka horská. V jeskynní pravidelně zimují letouni - nejčastěji netopýr velký a vrápenec malý.

V minulých obdobích byly v Beskydech zcela vyhubeny naše velké šelmy. Díky tomu, že je území součástí Západních Karpat, došlo se zvýšením populací na Slovensku k obnovení jejich výskytu i u nás. Rys ostrovid znovu osídlil Moravskoslezské Beskydy, Vsetínské vrchy a Javorníky, jeho stálá populace čítá asi 15-20 jedinců. Od roku 1973 je každoročně zaznamenána přítomnost medvěda hnědého a několikrát i jejich přezimování. 
V roce 2000 se na území CHKO pohybovalo 4-5 medvědů. Od roku 1994 žijí v severovýchodní části Beskyd trvale vlci a téměř každoročně vyvádějí mláďata. Záznamy z roku 2000 uvádějí 
3-4 jedince na moravskoslezském pomezí a toto je i celkový stav vlků v ČR. Potravou šelem je především spárkatá zvěř. Šelmy zde působí  jako selekční faktor a mají tak velký vliv na kvalitu populací býložravců a také tím udržují přírodní rovnováhu.

Charakteristickou součástí Beskyd je zemědělská krajina na Valašsku. Také toto prostředí je domovem vzácných živočichů. Na horských a podhorských loukách žije chřástal polní. Beskydy patří k jeho nejvýznamnějším oblastem výskytu. Pouze v podhůří se nacházejí vhodné životní podmínky pro koroptev polní, křepelku obecnou, čejku chocholatou  a žluvu hajní.

Regionální pracoviště Správa CHKO Beskydy

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt