Flóra

Charakteristika biotopů CHKO Beskydy

Bučiny a jedlobučiny

Představují nejrozšířenější typ přirozeného lesa v Beskydech. Jedlobukové lesy, které kdysi pokrývaly téměř celé území, byly často nahrazeny nepůvodními smrkovými porosty.

V oblasti Beskyd můžeme rozeznat dva základní typy bučin: v jižní části (oblast Javorníků a Vsetínských vrchů) převažují tzv. květnaté bučiny. V podrostu buků kvete fialovým květem  kyčelnice žlaznatá nebo žlutokvětá kyčelnice devítilistá. V podrostu objevíme i léčivku mařinku vonnou nebo rostlinu se jménem samorostlík klasnatý. V severních oblastech Beskyd (Moravskoslezské Beskydy) jsou na živinami chudém geologickém podkladu vyvinuty tzv. kyselé bučiny. Ve stromovém patru opět dominuje buk, mezi bylinami se však více uplatňují kapradiny a vysoká tráva třtina rákosovitá. Typický je také výskyt keříků borůvky.    


Horské smrčiny

Tyto rozvolněné porosty horských smrků a jeřábu ptačího jsou adaptované na extrémní klimatické podmínky vrcholových poloh 
v nadmořské výšce nad 1220 metrů.  Zbytky těchto původních horských (tzv. jeřábových) smrčin najdeme pouze na Lysé hoře 
a v nejvyšších partiích Smrku a Kněhyně.

V jejich bohatě vyvinutém bylinném patře převažuje papratka horská a statná tráva třtina rákosovitá. Na světlinách roste dekorativní hořec tolitovitý. Z typických horských druhů zde roste např. sedmikvítek evropský, kamzičník rakouský, kapraď laločnatá, čípek objímavý, kýchavice lobelova, violka dvoukvětá aj. Vedle těchto celkem běžných horských rostlin zde najdeme 
i vzácné a chráněné druhy, jako je  oměj pestrý, vranec jedlový, plavuň pučivá, pryskyřník platanolistý. 

Rašelinné a podmáčené smrčiny

Rašelinné a podmáčené smrčiny se vyvíjejí na extrémně zamokřených půdách ve vyšších polohách Beskyd. V koberci mechů 
a rašeliníků se může vzácně objevit suchopýr pochvatý a sedmikvítek evropský, hojněji je přítomná přeslička lesní nebo např. violka bahenní. Zbytky zachovalých podmáčených smrčin jsou chráněny např. v přírodní památce V Podolánkách.

Pro ochranu rašelinných a podmáčených smrčin je velmi důležité zachování vodního režimu a možnosti jejich přirozené obnovy ze semenáčků.

Suťové lesy

Suťové lesy se vyvíjejí na špatně přístupných strmých a kamenitých svazích s výchozy skal. 
V suťovém lese roste často více druhů stromů, především javor klen, jasan ztepilý, lípa velkolistá 
a buk lesní. Dostatek vlhkosti a živin na sutích umožňuje růst statným druhům bylin, jako měsíčnice vytrvalá nebo udatna lesní. Krásné lesy s fialově kvetoucí měsíčnicí v podrostu najdeme například pod vrcholem Makyty v Javorníkách. Pouze ve Veřovických vrších se vyskytuje další typický druh sutí - vzácná kapradina jelení jazyk.

Největší ohrožení pro suťové lesy v Beskydech znamená holosečná těžba a vysazování nepůvodních dřevin, především smrku. 

Horské olšiny

V Beskydech je můžeme najít jejich zbytky na březích bystřin v horských polohách, především v severní části území. Mezi stromy dominuje olše šedá, v bylinném podrostu se objevují horské druhy, jako oměj pestrý, statná kýchavice bílá, nápadná žlutá „kopretina“ kamzičník rakouský nebo bíle kvetoucí pryskyřník platanolistý.  Většina původních druhově bohatých porostů byla nenávratně zničena vysázením smrku a narušením vodního režimu.

Podhorské a horské pastviny světlík lékařský - lečivka ze suchých pastvin

Podhorské a horské pastviny tvoří krátkostébelné trávníky na málo úživných půdách, kde se daří jen nenáročným druhům rostlin. Typickým druhem chudých pastvin je smilka tuhá - tráva s drátovitými listy 
a pevnými trsy.

Zatímco dříve byly pastviny v Beskydech nejrozšířenějším typem bezlesé vegetace, dnes jsou zachovány jen ve zbytcích. Stejně jako mizí tradiční pastviny pro ovce a skot, mizí i druhy, které svůj životní cyklus přizpůsobily pastvě. Proto je dnes řada druhů pastvin ohrožena a chráněna. Jen na několika místech 
v Beskydech můžeme potkat modrokvěté hořečky nebo kdysi velmi hojný kociánek dvoudomý, vzácné jsou 
i orchideje, jako vemeníček zelený nebo prstnatec bezový. Jedinečností beskydských pastvin jsou roztroušené keře jalovců, které spoluvytváří neopakovatelný krajinný ráz. Podhorské a horské pastviny jsou v Beskydech ohroženy především upouštěním od pastvy, popřípadě kosení.

Louky a pastviny

Jak poznáme šetrně (tradičně) obhospodařované louky a pastviny? V létě jsou rozkvetlé mnoha barvami 
a mohou zde růst dokonce i vzácné orchideje. Pravidelné kosení, pastva a jen doplňkové hnojení umožňují vznik druhově bohaté louky s řadou vzácných a ohrožených rostlinných druhů. Komu by se nelíbila louka plná bílých kopretin, modrých zvonků a růžových kohoutků? Z orchidejí se v oblasti Beskyd nejčastěji vyskytuje vstavač mužský a  prstnatec Fuchsův. Mnohem vzácnější je vstavač bezový, pětiprstka žežulník nebo hlavinka horská. Na kosených mokřadech můžeme na jaře vidět také rozkvetlý prstnatec májový 
s výrazně červenofialovými květy a tmavými skvrnami na listech.




Luční a lesní pěnovcová prameniště

Některé pramenné vývěry v Beskydech jsou neobyčejně bohaté na obsah vápníku ve vodě. Na povrchu půdy, na kamenech, větvičkách a rostlinkách mechů se vytváří bílá krustička vysráženého uhličitanu vápenatého (tzv. pěnovce).  Pěnovcová prameniště však poznáme i podle rostlin, které zde rostou. Mezi druhy, specializovanými na zvýšené množství vápníku ve vodě patří suchopýr širolistý, nápadný v létě bílými chomáčky, bělokvětá mokřadní orchidej kruštík bahenní nebo nenápadná, 
trávě podobná skřípinka smáčknutá. Pěnovcová prameniště jsou často velmi bohatě pokryta mechorosty, na lučních i lesních prameništích roste mech hruborožec proměnlivý, charakteristický srpovitě zahnutými lístky.

V Beskydech jsou pěnovcová prameniště přirozeně vzácná. O to více jsou však ohrožena, především neuváženým odvodňováním a hnojením pozemků. Naopak kosení přispívá k jejich uchování.

Regionální pracoviště Správa CHKO Beskydy

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt