Geomorfologie

Geomorfologické členění je díky značné rozloze poměrně složité. Celé území je součástí Vnějších Západních Karpat, které se na našem území členící se na celky: Moravskoslezské Beskydy, Hostýnsko-Vsetínskou hornatinu,  Javorníky, Rožnovskou brázdu, Jablunkovskou brázdu a Podbeskydskou pahorkatinu. Nejvyšším bodem je vrchol Lysé hory (1324 m n. m.), nejnižším hladina Rožnovské Bečvy u Zubří (350 m n. m.). Maximální výškový rozdíl je tedy přes 978 m.

Jádrem severní poloviny CHKO jsou Moravskoslezské Beskydy. Zvláště při pohledu 
od severu vystupují jako mohutná hradba. Rovněž na východě a jihozápadě jsou omezeny výraznými svahy nad vnitrohorskými sníženinami. Maximálních výšek dosahují v nepatrné vzdálenosti od strmého svahu v předním pásmu, lidově zvaném Přední hory. Pásmo Předních hor bylo proraženo hlubokými, na tektonických poruchách založenými průlomovými údolími k severu tekoucích řek, které je rozčlenily na izolované masivy. Údolím Ostravice jsou rozděleny na Radhošťskou a Lysohorskou hornatinu, jen malá část jižně od zdrojnic Ostravice – říček Černé a Bílé, náleží hornatině Klokočovské, rozkládající se převážně již 
na Slovensku.

Západní část Radhošťské hornatiny tvoří Veřovické vrchy, na které navazuje masiv Radhošť – Kněhyně s vrcholy Radhošť (1129 m n.m.), Tanečnice (1084 m), Čertův mlýn (1207 m) a Kněhyně (1257 m). Za hlubokým údolím Čeladenky se nachází rozložitý masiv Smrku (1276 m n.m.), který je nejvyšším vrcholem Radhošťské hornatiny. V pramenné oblasti Ostravice a Čeladenky se nalézá plošně rozsáhlá oblast, která je nazývána Zadní hory. Nejvyšším vrcholem je zde Trojačka (987m n.m.).

Směrem k východu, za tokem Ostravice, navazuje Lysohorská hornatina s nejvyšším vrcholem Beskyd Lysou horou (1324 m n.m.).  Dalšími významnými vrcholy této hornatiny jsou například Travný (1203 m n.m.), Ropice (1082 m), Javorový (1032 m) nebo také hraniční Velký Polom (1067 m).

Na východě jsou Moravskoslezské Beskydy lemovány zvlněnou pahorkatinou Jablunkovské brázdy. Na severu je obklopuje sníženina Podbeskydských pahorkatin, jmenovitě Třinecké a Frenštátské brázdy. Převýšení vrcholů Beskyd nad terénem brázd činí mnohdy 600 až 700 metrů. Od jižněji se táhnoucí hornatiny Vsetínských vrchů jsou Moravskoslezské Beskydy odděleny úvalem Rožnovské brázdy. Výšky této zvlněné mezihorské deprese se pohybují od 300 do 600 metrů. Charakteristickými vrcholy Vsetínských vrchů jsou (od západu) Cáb (842 m.n.m.), Tanečnice (912 m), Soláň (861 m) a nejvyšším vrcholem je Vysoká (1024 m).

Jižní hranice CHKO a současně i České republiky vůči Slovensku běží po hřebeni Javorníků. Od západu vystupují vrcholy Kohůtka (931m n m.), Stolečný (965m), Malý Javorník (1015m) a Velký Javorník (1071m).Od souběžného hřebene Vsetínských vrchů je oddělen sníženinou horního toku Vsetínské Bečvy.

Beskydský pseudokras

Na území chráněné krajinné oblasti Beskydy jsou řadu let prováděny výzkumy geomorfologického vzniku a vývoje podzemních forem, jež nesouvisí s klasickými krasovými procesy. Při vrásnění Beskyd byla celá souvrství uložených pískovců horotvornými pohyby různě deformována a lámána soustavami různě se křížících puklin a trhlin. Takto až na povrch narušené lavice pískovců byly vystaveny intenzivnímu mrazovému zvětrávání a gravitačnímu posunu hornin v pleistocénu. Rozrušené bloky pískovců na ukloněných vrstvách a ledovcových čočkách, které vlivem mrazu a zalednění vznikaly 
v puklinách, sjížděly při střídání ledových a meziledových dob do údolí. Sesuvem odtržených vrstev 
po poddajných vrstvách jílovce a ledu vznikaly systémy puklinových chodeb i větší dutiny. Pukliny pak byly postupně překrývány jinými "ujetými" lavicemi a odtrženými bloky pískovců a povrch byl zarovnán spraší. Mnohé z podzemních dutin nemají proto vyústění na povrch. I v současné době jsou jeskyně ve stadiu pohybu a vnitřních změn. Stékající voda uvolňuje hlínu a narušuje hlavně jílovcové vrstvy. Způsobuje tak sunutí a spad velkých kamenných bloků, což je také neustálým a největším nebezpečím při vlastních výzkumech v těchto lokalitách.           

Beskydský pseudokras patří v kategorii pískovců k největším na světě. Na území CHKO Beskydy je v dnešní době registrováno 28 významnějších pseudokrasových jeskyň.

Nejrozsáhlejší jeskyní je jeskyně Cyrilka na Pustevnách, která je svou délkou 370 metrů nejdelší v ČR a jednou z nejdelších v celosvětovém měřítku. Kněhyňská jeskyně je svou hloubkou 
57,5 metrů nejhlubší jeskyní v celých flyšových Karpatech. Komplex vertikálně uložených puklinových chodeb a dutin měří asi 280 metrů, rozsáhlé dómy a propasti hluboké až 14 metrů pak dokazují, že i pseudokrasové jeskyně Beskyd mohou dosahovat velkých rozměrů. Známé jsou rovněž Ondrášovy díry, které se nacházejí na hřebenu Lukšince. Jeskyně dosahuje hloubky 34,5 metru a je tvořena rozsáhlým bludištěm vertikálních puklin a menších dómů. Délka chodeb je 
217 metrů.

Další pseudokrasové jeskyně se nacházejí na hřbetu Lukšince, Kněhyně a Čertovém mlýně, Pustevnách, hřebeni Radhošť-Pustevny, na Černé hoře, na vrchu Hradisko a dalších místech.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Regionální pracoviště Správa CHKO Beskydy

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt