Lesnictví

Vývoj lesů byl určen klimatickými a půdními poměry, ovlivněn kolonizačními vlivy, rozvojem průmyslu a zemědělství, majetkovými poměry a v pozdější době plánovaným lesním hospodařením. Zdejší lesy zůstaly po dlouhá staletí nedotčeny těžbou anebo byly těženy jen při okrajích.

Teprve valašská kolonizace v 16. – 17. století a přesun obyvatelstva z údolí na hřebeny a úbočí hor znamenal využívání horských poloh. Pastva ovcí probíhala zpočátku v přirozeně řídkých pralesovitých porostech anebo porostních světlinách. Časem tak vznikaly souvislé pastevní lesy a odlesněné hřebeny, ve kterých došlo ke změně porostní struktury a ústupu některých druhů dřevin a rostlin.

Další velkoplošné a intenzivní zásahy do lesů přinesl na přelomu 18. a 19. století nástup průmyslové výroby. Zvýšená poptávka po dřevě se projevila v zavádění řízeného lesního hospodářství s orientací na zakládaní rychle rostoucích smrkových monokultur. Památkou na historický způsob dopravy dříví jsou vodní klauzy, umělé vodní nádrže na horských tocích, které se využívaly pro posílení vydatnosti toku při plavení dříví.

Po útlumu salašnictví v 70. letech 19. století a později zemědělství došlo v několika etapách k rozsáhlému zalesňování zpustlých pastvin. Dnes pokrývají rozsáhlé lesní komplexy kolem 71 % rozlohy CHKO.

Nejrozšířenějším lesním vegetační stupněm je jedlobukový, který tvoří více než 60 % lesních porostů. Následující smrkobukový nepřesahuje 6 % výměry CHKO a pouze na nejvyšší polohy Moravskoslezských Beskyd je omezen bukosmrkový a smrkový. Smrkový stupeň je omezen pouze na několik hektarů vrcholového pásma Lysé hory, Smrku a Kněhyně (nad 1200 metrů nad mořem). Naopak na nejnižší polohy je vázán dubobukový stupeň zaujímající 3 % plochy lesů, který se stoupající nadmořskou výškou přechází v bukový (10 % výměry) lesní vegetační stupeň.  Původní druhové složení a strukturu stromového patra v různých fázích vývoje přirozeného lesa můžeme pozorovat v nejvýznamnějších „pralesních“ rezervacích Beskyd – NPR Mionší, 
NPR Salajka a NPR Razula.

Kromě uvedených lokalit se dochovaly malé fragmenty původních porostů pralesovitého charakteru, jejichž věk se pohybuje 
v rozmezí 160 – 250 let. Ještě v 60. – 70. letech pokrývaly rozsáhlejší plochy v Moravskoslezských Beskydech úbočí Lysé hory, Smrku, Malchoru, Travného i jinde. V souvislosti s exhalačními těžbami a opuštěním jemnějších forem hospodaření byly tyto lesy dopravně zpřístupněny a velkoplošně přeměněny na smrkové monokultury. Zachování posledních zbytků přirozených lesů, které vytvářejí nesmírně cenné ekosystémy, je nutno považovat za přednostní úkol ochrany přírody.

Nejvýrazněji se poškození lesních porostů exhalacemi v Beskydech projevilo na přelomu let 1978-79, kdy škodlivé působení imisí bylo umocněno prudkým poklesem teploty. Exhalačními těžbami, spojenými se vznikem rozsáhlých holin, byly nejvíce postiženy nejvyšší horské partie. Na kalamitních plochách se bez ochrany starého porostu nedaří zajistit obnovu lesa 
ani po mnoholetém úsilí vzhledem k jejich velikosti a extrémním polohám na hřebenech a vrcholcích hor.

Pro snižování exhalačních škod na lesních porostech Beskyd bylo v 80. letech přistoupeno k povrchovému leteckému vápnění. Ze současných poznatků vyplývá, že vápnění nesplnilo v plném rozsahu očekávaný efekt a je nutné ho omezit pouze na výjimečné případy. Velké škody způsobuje také vítr, sníh, námraza a zvěř. Poškození lesa hmyzími škůdci se na větších plochách projevuje ve srážkově chudých rocích.

V jižní části CHKO (Vsetínské vrchy, Javorníky), kde jsou zřetelnější ”kolonizační” vlivy, jsou významné smíšené jedlobukové porosty v 1. nebo 2. generaci po pralesích. Zajímavým typem druhotně vzniklých lesů v bývalých pastevních oblastech jsou porosty jedlové a smrkojedlové. Jedná se pravděpodobně o degradační stadia jedlových bučin vzniklá přirozeným zmlazením jedle při nahodilém přerušení lesní pastvy. O vlivu pastvy dobytka v minulosti na řadě lokalit vypovídají řídce rozptýlené mohutné staré buky s rozložitými korunami a pokřivenými kmeny. Valašská krajina je dotvářena mozaikou drobných lesíků s bukem, habrem, lípou, javorem a třešní, případně čistými březinami, které vznikaly z pařezových výmladků a přirozeným náletem po získávání paliva a materiálu pro potřeby hospodářství obyvatel.

Současný podíl jednotlivých dřevin je značně odlišný od přirozeného stavu, ve kterém by převládal buk doprovázený jedlí. Nejrozšířenější dřevinou zůstává smrk ztepilý (70 %), následuje buk lesní se 20 % a jedle bělokorá (3 %). Podíl jedle je nejvyšší v České republice a po jejím odumírání v 70. letech dochází k postupné regeneraci. V oblasti Vsetínských vrchů a Javorníků se prosazuje v přirozeném zmlazení následných porostů, ikdyž pro její odrůstání je stále nutná ochrana proti okusu zvěří. 
Mezi vtroušené dřeviny patří javor klen, borovice lesní, bříza bělokorá, modřín opadavý, habr obecný, olše lepkavá, dub zimní, lípa malolistá, jasan ztepilý a jeřáb ptačí. Z dendrologického hlediska je zajímavá bříza tmavá, jejíž rozšíření bylo zaznamenáno pouze na severní Moravě a kdysi hojný tis červený, který se ve volné přírodě zachoval pouze v několika málo exemplářích.

Z nepůvodních dřevin se v menší míře, zejména při zalesňování imisních holin v 70.- 80. letech minulého století, uplatnila borovice kleč a smrk pichlavý. V příznivějších nižších polohách se okrajově vysazovala jedle obrovská a douglaska tisolistá. Modřín opadavý patří rovněž 
k nepůvodním dřevinám, ale vzhledem k blízkosti navazujících areálů přirozeného rozšíření této dřeviny je s omezeními povolena jeho výsadba.

Vlastnictví lesů v CHKO je velmi různorodé. Nejvýznamnější je podíl státního majetku spravovaného Lesy ČR s.p. Na území CHKO dále zasahuje 31 obecních a městských majetků, 9 lesních družstev a 22 soukromých lesních majetků, jejichž ploch a se pohybuje od 50 až téměř do 1000 ha. Majetky soukromých vlastníků , lesních družstev i obcí mají velmi různorodý charakter od souvislých pozemků až po rozptýlenou držbu na velké katastrální ploše. Rozptýleně se se po celé CHKO vyskytují lesy drobných vlastníků s majetky do velikosti 50 ha. Jejich největší koncentrace je obvykle při okrajícjh lesních komplexů , především  v údolí Rožnovské a zejména Vsetínské Bečvy. Drobných vlastníků je v CHKO několik desítek tisíc většina z nich nemá lesní majetek větší než 3 ha.     

Správa CHKO se na ovlivňování lesního hospodaření podílí zejména v maloplošných zvláště chráněných územích  (národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, přírodní památky), 1. zónách a vybraných porostech Ptačí oblasti Beskydy a Horní Vsacko. Na většině plochy CHKO Beskydy zůstávají lesní porosty lesy hospodářskými, kde je jejich výsledná podoba dána způsobem hospodaření jednotlivých vlastníků. Pokud se rozhodnou pro přírodě blízké hospodaření, prostřednictvím Správy CHKO Beskydy mohou být podpoření finačním příspěvkem z krajinotvorných programů.  

Regionální pracoviště Správa CHKO Beskydy

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt