Stanoviště

Bezlesí

Louky, pastviny, mokřady

Louky a pastviny vznikly druhotně, vytvořil je člověk. Tam, kde dnes hospodář kosí louky a pase ovce byl ještě před 500 lety hluboký les. V okamžiku, kdy člověk přestane hospodařit, začínají louky a pastviny zarůstat náletem vysokých bylin a dřevin 
a postupně se znovu zatahují v les. Kruh se uzavírá. Na loukách a pastvinách však nacházíme obrovské bohatství rostlin....

Květnaté louky jsou udržovány pravidelným kosením, někdy bývají dopásány. Na pestrých loukách rostou hojně trávy – v nižších polohách ovsík vyvýšený, výše kostřava červená, četné jsou nápadně kvetoucí druhy – kopretiny bílé, zvonky rozkladité, kozí brady východní, chrastavce rolní a jiné. Vzácně uvidíme kvést orlíček obecný, mečík střechovitý, nebo i některé z beskydských orchidejí - vstavač mužský, prstnatec bezový, pětiprstku žežulník, hlavinku horskou … 

Krátkostébelné pastviny vznikly a jsou udržovány díky pastvě ovcí, případně krav. Dobytek se při pastvě vyhýbá trnitým a nechutným druhům - vznikají tak typická společenstva rostlin závislá na jemném narušování půdy ovčími kopýtky a na selektivní pastvě. Mezi travami, jako psineček obecný a smilka tuhá, najdeme léčivku světlík lékařský, žlutě kvetoucí máchelku srstnatou, černohlávek obecný nebo statný pcháč bělohlavý. Pastviny zanikají díky obecnému trendu ústupu od pastevectví. Spolu s  nimi mizí i vzácné a ohrožené druhy - pcháč bezlodyžný, kociánek dvoudomý, drobná kapradinka vratička měsíční, hořeček brvitý, hořeček žlutavý …. 

Mokřady a prameniště zahrnují širokou paletu různých typů mokřadů: vápnomilná (pěnovcová) prameniště se suchopýrem širolistým, kruštíkem bahenním a tolijí bahenní se vyskytují pouze v oblasti Vsetínských vrchů a Javorníků. Na povrchu půdy se vysrážením uhličitanu vápenatého z vody vytváří krustička (pěnovec). Naopak rašeliniště a kyselá slatiniště jsou nejvíce rozšířeny v oblasti Moravskoslezských Beskyd. Jedny z nejrozsáhlejších slatinišť (beskydské sihly) zmizely nenávratně pod přehradou Šance. Luční mokřady jsou typické dominancí růžově kvetoucího pcháče potočního nebo skřípiny lesní, potkáme zde kuklík potoční, kozlík celolistý nebo orchidej prstnatec májový. Ke stále vzácnějším mokřadním druhům patří klikva bahenní, rosnatka okrouhlolistá, hadí mord nízký nebo kyhanka sivolistá.

Dříve používali hospodáři seno z mokřadů na podestýlku pro dobytek. Dnes v mokřadech nevidíme žádný užitek, proto se je snažíme ničit. Přitom mokřady mají v  krajině nezastupitelnou roli – zadržují vodu stékající ze svahů a nedovolí jí nadobro opustit naši krajinu

Lesy

Jedlobučiny byly vždy nejrozšířenějším typem lesa v Beskydech. Mezi stromy dominuje buk lesní, jen vtroušeně se objevuje jedle bělokorá a javor klen. Na živinami dobře zásobených půdách se daří většímu počtu rostlin - samorostlíku klasnatému, pryšci mandloňovitému, vranímu oku čtyřlistému, žindavě evropské nebo léčivce mařince vonné. Tyto květnaté jedlobučiny jsou nápadné na jaře kvetoucí kyčelnicí žlaznatou a kyčelnicí devítilistou. Na méně úživných půdách vznikají kyselé jedlobučiny. Převládají v nich kapradiny – kapradina rozložená, papratka samičí, kapradina rezavá, kapraď samec nebo vysoká tráva třtina rákosovitá, objevují se i keříky borůvky černé.

Podhorské klenové bučiny najdeme v Beskydech již jen vzácně, například na Kněhyni nebo na Smrku. Poznáme je podle zastoupení horských druhů jako je statná kapradina papratka horská, fialový mléčivec alpský, bíle kvetoucí pryskyřník platanolistý nebo oměj pestrý s květem připomínajícím přilbici.

Horské smrčiny jsou v Beskydech přirozeně vzácné. Vyskytují se až od nadmořské výšky 1 100 m n. m, najdeme je proto jen na vrcholcích nejvyšších beskydských hor - Lysá hora, Smrk, Kněhyně, Velký Polom. V podrostu se objevují horské druhy -  tráva třtina chloupkatá, nenápadná podbělice alpská, bíle kvetoucí sedmikvítek evropský, plavuň vranec jedlový nebo drobnokvětý čípek objímavý.

Pramenné a údolní olšiny a jaseniny jsou v Beskydech zachovány už jen v malých zbytcích podél potoků a na pramenech. 
Ze stromů dobře snáší zamokření jasan ztepilý, olše lepkavá a olše šedá. Mezi bylinami převažují mokřadní druhy – blatouch bahenní, ptačinec hajní s bílými květy, krabilice chlupatá, devětsil bílý s většími okrouhlými listy, škarda bahenní…

Dubohabřiny najdeme v nejnižších polohách na prosluněných jižních svazích. Mezi stromy dominuje habr obecný, dub zimní, lípa srdčitá. Hájové byliny v podrostu jsou hrachor lecha, mléčka zední, jestřábník zední, plicník lékařský, prvosenka vyšší, 
ze vzácnějších druhů arón alpský, lilie zlatohlavá, vstavač bledavý. Dříve sloužily dubohabrové lesy k pastvě dobytka a k získávání palivového dříví. O takovém způsobu hospodaření dnes svědčí vícekmenné habry zmlazující z pařezů (tzv. pařeziny).

Suťové lesy jsou lesy na strmých svazích s kamenitou sutí nebo tak zvaným půdotokem. Na takových extrémních stanovištích roste nejčastěji javor klen, javor mléč, jasan ztepilý, jilm horský. V bylinném podrostu může dominovat měsíčnice vytrvalá s fialovými vonnými květy, na stržích nad potoky bíle kvetoucí udatna lesní. Pouze na jednom místě ve Veřovických vrších najdeme vzácnou kapradinu jelení jazyk celolistý.

Regionální pracoviště Správa CHKO Beskydy

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt