ÚSES

Jako kostru ekologické stability chápeme množinu  existujících  geobioceóz s vysokým stupněm biodiverzity a ekologické stability. Zpravidla se jedná o geobiocenozy, jejichž stav se blíží přirozenému stavu. Kostra ekologické stability je tvořena jednotlivými prvky – ekologicky významnými segmenty krajiny, které jsou definovány jako části krajiny tvořené ekosystémy 
s relativně vyšší ekologickou stabilitou nebo částí, v nichž tyto ekosystémy převažují. Vyznačují se trvalostí bioty a ekologickými podmínkami,  umožňujícímu existenci druhů přirozeného genofondu krajiny (Buček, Lacina In. Míchal, 1994) 

Poměrně vysoký index ekologické stability krajiny v CHKO Beskydy je dán vysokou lesnatostí území, i když s jedná z velké části o přeměněné lesní porosty s vysokou uniformity v druhovém složení a struktuře porostů.  Z nelesních pozemků se dochovaly druhově bohaté louky a pastviny s extenzivním využíváním. Na druhou stranu došlo na těchto územích ke zcelování pozemků 
do rozsáhlých bloků, likvidaci rozptýlené zeleně na mezích, k úpravám drobných vodních toků,  plošné eutrofizaci a ruderalizaci. 

Podle zákona č. 114/1992 Sb. se ochrana přírody a krajiny zajišťuje rovněž ochranou a vytvořením územních systémů ekologické stability (ÚSES). ÚSES je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, který udržuje přírodní rovnováhu. ÚSES představuje účelové propojení ekologicky stabilních částí krajiny 
do funkčního celku s cílem:

1. zachovat biodiverzitu přírodních ekosystémů

2. stabilizačně působit na okolní antropicky narušenou krajinu.

Je tedy předpokladem záchrany genofondu rostlin, živočichů i celých ekosystémů a zároveň nezbytným východiskem pro ozdravení krajinného prostředí a uchování všech jeho užitečných funkcí.

Základní rámec pro vymezení ÚSES v nadregionální a regionální úrovni je dán územně technickým podkladem, zpracovaným v roce 1996 Ministerstvy životního prostředí a místního rozvoje. Na území CHKO Beskydy se nacházejí dvě nadregionální biocentra č. 103 Radhošť – Kněhyně a č. 102 Makyta a probíhají 3 nadregionální biokoridory (K 145, 147a 101). Dále je zde navrženo 24 regionálních biocenter k vymezení, 7 vymezených a 4 biocentra k doplnění.

Stručná charakteristika nadregionálních biocenter a biokoridorů

NRBC Radhošť - Kněhyně

Území NRBC zaujímá různorodé  lesní (omezeně i nelesní) ekosystémy všech expozic od nadmořské výšky cca 550 m u potoka Čeladenky až po 1257 m na vrcholu Kněhyně ve 4. bukovém až  7. bukosmrkovém lesním vegetačním stupni.  Převládajícím porostním typem jsou  bučiny, a to buďčisté nebo s různě vysokou příměsí smrku případně dalších dřevin (klen, jasan). 
Jedle, která v přirozených jedlobučinách tvořila spolu s bukem hlavní porostotvornou dřevinu až na výjimky  (např. PR Noříčí a okolí) chybí. Výměra nepůvodních smrkových porostů je  omezená. Jedná se většinou o plochy na místě původních listnatých (smíšených) porostů, které byly po holosečných těžbách během posledních zhruba 20-30 let  přeměněny na smrk. 
Původní přirozené lesní porosty jsou soustředěny do horních částí svahů, hřebenových a vrcholových poloh, kde se k buku přidružuje 
i smrk. Tyto porosty jsou převážně  chráněny v MZCHÚ. S přibývající nadmořskou výškou roste přirozené zastoupení smrku. 
Smrk nachází své přirozené optimum v nejvyšších polohách Kněhyně a Čertova Mlýna, kde se vyskytují smrčiny s jeřábem.

V roce 1999 existovaly 3 varianty vymezení NRBC Radhošť Kněhyně. První varianta byla obsažena v územně technických podkladech (ÚTP) ÚSES ČR z roku 1996 o výměře 3000 ha, druhou variantu zpracovala Správa CHKO Beskydy v roce 1999 
o výměře 2883 ha jako podkladový materiál pro MŽP. Třetí variantu vymezení zpracoval Ing. A. Buček v rámci výzkumu základních otázek péče NRBC Kněhyně-Čertův Mlýn v Moravskoslezských Beskydech na zhruba 1150 ha.

V současné době je ve schválených územních plánech dotčených obcí je vymezení prakticky shodné s vymezením hranic v ÚTP a jako oficiální podkladová vrstva existuje rovněž území v podobě 1. varianty v ÚTP.

NRBC Makyta

Rozloha:  Celkem : 1412 ha z toho LPF – 1309  ha,  ZPF -  103 ha

Biocentrum reprezentuje biogeografický region č. 3.1. - Vsetínský z  karpatské podprovincie. Celé území  nadregionálního biocentra se nachází na S a J svazích  vrcholů Makyta (922 m n.m.) a Valašské Kyčery (863 m n.m.)  a přes údolí Kýchové 
a Papajské sedlo přechází na J úbočí Čerňanské Kyčery.V délce cca 5 km je hranice biocentra vedena hraničním hřebenem se Slovenskou republikou. Pro území je charakteristický členitý reliéf s úzkými koryty horských potoků, místy s prameništi, podmáčenými plochami a kamenitými - balvanitými půdami.

Nejzachovalejší část  smíšených jedlobukových porostů se smrkem, klenem, jasanem a jeřábem dosud bez mýtních holosečných těžeb ve věku 60 - 110 let se nachází na S úbočí Makyty od Papajského sedla po sedlo pod Valašskou Kyčeru. Starší porosty 130 -140 leté se dochovaly pouze ve  zbytcích své původní výměry.  Rozsáhlé plochy těchto porostů byly holosečně těženy ještě v 70.a 80. letech. V nově založených porostech převažuje sice smrk, ale  vysoký podíl má i buk s jedlí. Příznivé pedologické podmínky, zastoupení stanovištně vhodných dřevin a využívání přirozené obnovy  umožňují do budoucna posílení přirozené druhové skladby  a vytváření víceetažových porostů.

Podle “Mapy potencionální přirozené vegetace ČR” (Neuhaslová a kol., 1998)  je celé území zařazeno do květnatých bučin (Eu-Fagenion) - bučina s kýčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli - Fagetum).

V současné době jsou na území CHKO Beskydy schváleny územní plány všech obcí, kde jsou zapracovány plány ÚSES. 
Kvalita těchto výstupů je velice rozdílná podle jednotlivých zpracovatelů. Hlavním problémem je prostorová identifikace biocenter, zejména na lesní půdě. Zde nejsou ve většině případů respektovány trvalé hranice rozdělení lesa. Často jsou velmi všeobecně definovány požadavky na způsob hospodaření v lesních biocentrech. Vzájemnou provázanost územních systému zajišťovaly bývalé Okresní úřady ve Frýdku-Místku, Vsetíně a Novém Jičíně, které si nechávaly zpracovávat územní generely. V současné době vznikají obdobné materiály na Krajských úřadech ve Zlíně a Ostravě. Správa CHKO Beskydy se podílela na hodnocení jednotlivých územních systémů ekologické stability v procesu schvalování územních plánů. Rovněž při schvalování lesních hospodářských plánů jsou uplatňovány požadavky na podchycení jednotlivých prvků ve slovním popisu v hospodářských knihách, jemnější způsoby hospodaření a úpravu druhové skladby směrem k přirozenému zastoupení při obnovách porostů.

Do lesních i nelesních pozemků jsou směřovány finanční prostředky z Programu péče o krajinu. Dlouhodobě je podporována výsadba listnatých dřevin a jedle bělokoré v porostech tvořících nadregionální biocentrum Radhošť - Kněhyně a ochrana přirozeného zmlazení v nadregionálním biocentru Makyta. Funkčnost nelesních ekosystému je udržována pravidelnou údržbou pozemků pastvou nebo kosením.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Regionální pracoviště Správa CHKO Beskydy

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt